Stiskněte "Enter" pro přeskočení obsahu

Poděkování JARO 2010

Vážený pane, vážená paní, vážení sponzoři, drazí dobrovolníci, milí přátelé a kamarádi,

tak jako každý rok bychom Vám alespoň touto cestou chtěli co nejsrdečněji poděkovat za Váš zájem o problematiku poraněných a ohrožených divokých zvířat i pomoc naší přírodě. Zároveň si Vás dovolujeme alespoň stručně informovat o nejdůležitějších věcech, které se nám společně s vaší pomocí podařilo vykonat pro přírodu v roce 2010.

 

Záchranná stanice

V roce 2010 jsme v naší Stanici přijali celkem 467 živočichů, ze kterých se nám podařilo navrátit zpět do volné přírody 214 jedinců a dalších 63 živočichů (hlavně netopýři a ježci) je v léčení s předpokladem vypuštění na jaře. Tak jako v předchozích letech se další stovky živočichů podařit zachránit i díky naší zvířecí telefonické poradně.

 Chaluha pomořanská.

Nejvzácnějším pacientem (dokonce největší vzácností, co nám zatím prošla rukama za celou dobu provozu Stanice) loňského roku byla a je chaluha pomořanská. Tento pták se v ČR se vyskytne jen jednou za několik let, většinou když ji jako typicky mořského specialistu zanese do vnitrozemských končin nějaký silný vítr. Bohužel chaluha měla velkou smůlu. V honbě za potravou spolkla na přehradě Rozkoš rybářskou návnadu i s trojháčkem. Nejprve jsme ji museli odchytit, což se podařilo díky sklopce. Následně musela podstoupit dosti složitou a náročnou operaci, které se zhostil jako vždy MVDr. Jarda Němec z veterinární ordinace v Jaroměři. Navzdory tomu, že se operace velmi zdařila, šance na přežití jsme viděli velmi bledě a odhadovali jsme je na 1:20. Jenže chaluha nás velmi mile překvapila. Zmátožila se na tolik, že nyní jsou její šance naopak velmi vysoké a čekáme už jen na vhodné počasí, abychom ji mohli navrátit do volné přírody!!!

Mládě vydry říční.

Video z pobytu chaluhy na Rozkoši, vlastního odchytu ale i např. detail RTG snímku můžete zhlédnout zde.

Reportáž České televize pak zde.

Mezi dalšími zajímavějším pacienty Záchranné stanice byly letos mj. i dvě potáplice severní (obě navráceny do přírody), čejka chocholatá (prozatím v léčení na stanici), mláďata vydry říční (jedna musela být utracena z důvodu trvalého poškození páteře, druhou jsme pro nedostatek prostoru nakonec umístili v Záchranné stanici v Pátku u Poděbrad), výři velcí (navráceni do přírody), chřástal vodní a sluka lesní (bohužel oba tyto ptáky se zachránit nepodařilo), křeček polní (navrácen do přírody), ledňáček říční (bohužel nepřežil), raroh lovecký (navrácen původnímu majiteli), včelojedi lesní (jeden uhynul, druhého jsme úspěšně navrátili do přírody byť na to někteří z jeho ošetřovatelů doplatili obligátními střevními potížemi), orlovec říční (na stanici bude muset být umístěn do konce života), čejka chocholatá a slípka zelenonohá (oba ptáci dosud v léčení s předpokladem vypuštění na jaře) a potápka roháč (navrácena do přírody).

 

 Navzdory tvrzení řady našich čelních politiků je člověk zodpovědný za řadu smutných dramat v naší přírodě. Sameček poštolky (vlevo) přinesl vyhlédnuté samičce dárek v podobě uloveného hraboše. Bohužel ji ho předal přímo na sloupu vysokého napětí. Elektrický výboj samičku na místě usmrtil, ležela svíraje stále svůj dárek hned u paty sloupu. Samečkovi elektrický proud zasáhl obě nohy a zůstal tak ležet sice živý, bohužel však zcela ochrnutý, jen kousek od své vyvolené…                                              

Také na poli vylepšování provozních podmínek pro naše pacienty jsme v loňském roce zase o něco postoupili, byť z důvodu chybějících financí jsme nezvládli vylepšit zdaleka vše co jsme si naplánovali. Před pár dny jsme dokončili dvě velké celokovové voliéry pro šelmy, kam bychom rádi přestěhovali lišky a uvolnili tak jejich stávající ubikace pro jiné pacienty. Dále jsme zcela zrekonstruovali (respektive postavili až na základy úplně znovu) větší voliéru pro středně velké druhy ptáků. Pustili jsme se i do dokončení výstavby posledních nedokončených vnitřních prostor (dvě nové příčky, omítky vnitřní i vnější, tepelná izolace stěn, tepelná izolace střešních prostor) Záchranné stanice.

K našim tradičním akcím patří i letos záchranný transfer obojživelníků před koly aut.

 Zajistili jsme i výměnu nejvíce opotřebovaných stropních a čelních sítí na voliérách a zahájili práce na opravě jižní stěny rozletové voliéry, která je z důvodu zde panující extrémních povětrnostních podmínek (slunce, vítr, déšť) i nevhodně provedeného ukotvení v katastrofálním stavu a hrozí její zborcení. Původní dřevěné prvky jsme začali nahrazovat za kovové a dřívější olaťování za odolnou síťovinu, což je levnější, méně pracná a z hlediska pacientů i o něco vhodnější varianta. Bohužel práce na rekonstrukci voliéry nám zkomplikovaly silné mrazy, takže pokračovat můžeme zase až za nynějšího oteplení. Dosti náročná byla také výstavba 170 m dlouhého plotu okolo nového pozemku sousedícího se Stanicí, jež se nám podařilo získat od vlastníka do dlouhodobé výpůjčky. Asi největší radost z této nově oplocené plochy má náš dlouholetý chovanec, kterého není možné navrátit do přírody. Je to srnka Žofka, která tak konečně získala důstojný prostor (o velikosti přes dva tisíce m2) k životu jako náhradu za výběh, o který jsme z technických důvodů přišli v roce 2008. Nicméně plochu již začali využívat i někteří další pacienti. Letos na jaře a v létě bychom tuto plochu rádi přepažili na dva samostatné výběhy pro kopytníky, ale počítáme zde i se zbudováním jednoduché, ale přitom velmi prostorné voliéry pro brodivé ptáky (zejména čápy). Plánujeme zde ještě další opatření jejichž hlavním smyslem je zvýšení nyní v sezóně nedostačujících kapacit naší Stanice, nicméně vše ještě záleží na dalším vývoji situace.

Non – stop otevřený hotel pro hmyz

K věcem, které v souvislosti se stranicí ještě zcela jistě stojí za zmínku, stojí zcela jistě hotel pro hmyz. Patrně největší zařízením tohoto typu v ČR jsme zbudovali ke konci předloňského roku. Protože jsme se stavbou i provozem hmyzích hotelů neměli dosud žádné zkušenosti, s velkým očekáváním jsme napjatě sledovali, zda hotel splní naše představy. A výsledek nás doslova šokoval. Tak velký nápor hmyzích hostů, jaký jsme zaznamenali již po prvním větším jarním oteplení jsme opravdu nečekali. Pokoje byly obsazené nejen do pozdního podzimu, ale mnohé jsou jistě obsazené i přes letošní zimu (což jsme však už ale raději nezkoumali protože hosté si to krajně nepřáli).

Co nového v péči o přírodovědně hodnotné lokality přinesl rok 2010?

 

Dáda Vališka balancující s motorovkou na svazích Krasína.

 Kromě praktické péče o většinu lokalit zahrnutých do našeho pozemkového spolku jsme  v roce 2010 přibrali ještě lokality  zbrusu nové. Většině z nich hrozil by jinak hrozil zánik, nebo alespoň snižování druhového bohatství a vymírání populací vzácných živočichů a rostlin. A které lokality že to jsou? Tak to vezmeme pěkně od začátku…

Hned v časném předjaří jsme spolu s entomology zahájili péči o lokalitu Čeperka – písčiny pod elektrovody. Na základě dohod s vlastníkem i energetiky jsme vyhrabali z nejcennějších místech mulč a další organický materiál, který vznikl po frézování dřevin. Tyto nejcennější plochy jsme pak v průběhu roku několikrát narušovali tak, aby si zachovali svůj otevřený charakter s volným pískem. Další novou lokalitou, která pro nás byla zajímavou zkušeností pro svůj velmi příkrý terén, znesnadňující jakékoli snahy o management bylo mohutné vápencové bradlo v Bielych Karpatech – Krasín. Našim přátelům z CHKO Biele Karpaty a občanského sdružení Pre prirodu jsme pomáhali s využitím našich pěti křovinořezů, motorové pily a mačet vyčistit tuto nádhernou a velmi cennou lokalitu od náletových dřevin či stařiny.

    

   Písčiny pod elektrovody Čeperce.

Pak jsme poprvé zaťali naše křovinořezy a kosy do několik let neobhospodařované mokřiny na Hrubých lukách u Zboží na Královédvorsku. Moc si vážíme toho že nám s obnovou péče o tuto lokalitu od samého počátku začali (dokonce už dvakrát) pomáhat i studenti Královédvorského Gymnázia pod vedením nestorky ochrany přírody paní Dobrorukové.

Hrubé louky u Zboží se letos konečně dočkaly řádné péče.

Další novou lokalitou byla teplomilná stráň Krušina u Lukavce na Hořicku, zanikající pod nálety křovin a téměř sterilními porosty třtiny křovištní. Také další teplomilné, tentokráte Heřmanické stráně u Běluně na „Malém“ Jaroměřsku si nikdo nevšiml několik desetiletí a je to na ni bohužel náležitě vidět. Těší nás že jsme ji letošním zásahem spočívajícím v likvidaci náletů a hlavně pak pokosení travní hmoty a odklizení biomasy pomohli vrátit do jejích „stinných“ útrob zase trochu blahodárného slunce. A nejinak tomu bylo letos i další novou lokalitou, Hamernickou školní rezervací u Kvasin na Rychnovsku. Ta bohužel vlivem dlouhodobé absence jakékoli údržby o svoje největší botanické poklady, v podobě např. vstavače vojenského, již definitivně přišla. Přesto se na ni ale stále ještě zachovala řada vzácných druhů motýlů a proto jistě stojí za to pokusit se o její záchranu.

Protože naše aktivity v posledních letech více rozšiřujeme zejména v Pardubickém kraji, není divu že nové lokality nám přibývají i zde. První z nich letos byla teplomilná třešňovka v Dobré Vodě na Ústeckoorlicku, kde se nám snad za pět minut dvanáct podaří díky likvidaci náletových dřevin, kosení a odstraňování travní hmoty i vytváření ranných sukcesních stádií cíleným zraňováním terénu zachránit jednu z posledních českých populací dnes velmi vzácné saranče vrzavé.

Saranče vrzavá

Další novou lokalitou jsou pro nás mokřadní louky u rybníka Šejval nedaleko Žíky na Vysokomýtsku, které sice nepatří mezi lokality jež nebyly udržované několik desetiletí, ale zato jim to nyní hrozilo. Naopak bývalá pastvina v České Rybné na Skutečsku velmi významná populací vzácného hořce hořepníku ale i třeba hadího mordu nízkého, patří naopak mezi místa, kde ruka hospodáře či huba hospodářských zvířat, nebyla už hodně dlouho. Revitalizace tak byla hodně náročná a bolestivá nejen pro nás, ale i naši techniku. Připadali jsme si jako princové prodírající se trním, ostružiním i kamennými snosy za svoji Šípkovou Růženkou. Zážitek v podobě probuzené „Hořcové Modřenky“ však nám byl sladkou odměnou, která rozhodně stála za tu námahu, A což teprve příští rok, jestli se zde probudí další spící princezny! Poslední letošní nově zachraňovanou lokalitou (spíše mikrolokalitou) v Pardubickém kraji byla bývalá teplomilná stráňka u Hradce nad Svitavou na Svitavsku.

 Ale to už se blížíme k zimě, kdy jsme se konečně po letech odkladů pustili do teplomilné stráně Dehetník u Svinar na Královéhradecku. Bohužel vzhledem k přívalům sněhu už asi nestihneme letos zahájit péči o zanikající slatinou louku na břehu rybníka Smilek u Horních Ředic na Holicku, či teplomilnou loučku u Polních Chrčic na Žehuňsku.

Dehetník u Svinar

Pro úplnost bychom měli uvést že jsme letos rozšířili i péči na některé nové plochy na lokalitách námi obhospodařovaných již delší dobu. Jednalo se např. o rozšíření ploch udržovaných sečením na bývalé letecké střelnici Rudé armády u Semanína na Českotřebovsku, ale i na mokřadní louce Malá Vachta ve Rzech na Náchodsku, písčiny biocentra Obora na Smiřicku, nebo od náletů uvolněněné travní porosty na teplomilné stráni ve Velichovkách na Jaroměřsku či na stráních ve Velkém Vřešťově na Královédvorsku. A že když jsme z časových důvodů nezvládli pomoci s ochranou některých slovenských lokalit přímo fyzicky, podpořili jsme letošní obnovu managementu jedné z nich formou pastvy alespoň materiálně (ohradník, izolátory). Konkrétně šlo o bývalý kamenolom u obce Mikušovce v Bielych Karpatech, který je velmi významnou lokalitou pro řadu vzácných motýlů a mj. i pro „námi v Dobré Vodě velmi oblíbenou“ saranči vrzavou.

Květ hořce hořepníku z České Rybné.

Ovšem navzdory tomu že je praktická péče o přírodovědně cenné lokality pro nás sice fyzicky, časově, finančně i materiálně hodně náročná, jedná se v podstatě až o onu pověstnou třešničku na dortu v celém procesu záchrany přírodních hodnot. Nejprve totiž musíme naše zájmové území co nejlépe poznat a zmonitorovat (zatím se nám podařilo v různých stupních poznání zmapovat přes 1500 lokalit), následně teprve můžeme vybrat nejohroženější populace a biotopy, pak zahájit mnohdy několik let se vlekoucí jednání s vlastníky, uživateli, úředníky či donátory a teprve potom teprve přistoupit k vlastním zásahům v praxi.
Proto bychom vás měli seznámit i s výsledky na tomto zatím v terénu „neviditelném“ poli ochrany přírody. Podařilo se nám tak např. získat písemný souhlas vlastníka s péčí o teplomilný sad v Újezdu pod Troskami v Českém ráji, nebo uzavřít dohodu s vlastníkem o spolupráci při ochraně teplomilné stráně v Květné na Svitavsku, či podobné dohody s vlastníkem Fořtovy mokřadní louky u Jeníkova na Hořicku, nebo krásného rybníka Zlatnice v Kanicích na Novobydžovsku. Úspěchem je i dohoda o spolupráci při ochraně teplomilných strání na úpatí Kunětické hory s vlastníkem i kolegy z občanského sdružení Daphne, či podobná dohoda s vlastníkem i firmou Naturaservis s.r.o. (která pro nás bude opatření velmi fundovaně zajišťovat) na ochraně nejpočetnější populace kriticky ohrožené ropuchy krátkonohé na popílkovišti Opatovické elektrárny u Bukoviny nad Labem na Pardubicku.

Kriticky ohrožená ropucha krátkonohá.

Další lokality máme nyní zatím rozjednané a na výsledek si budeme muset ještě chvíli počkat. Jde např. o bývalé vojenské cvičiště u Boud „Na kovárně“ na Lázněbohdanečsku,  sad a stráň Kozí hůra na Žehuňskumokřinu u Borohrádku na Týnišťsku, teplomilnou stráň u Opočna a teplomilnou stráň v Malejově na Vysokomýtsku, třešňovku u Piletic na Královéhradecku, teplomilné stráně na svazích Semické, Přerovské a Křížové Hůry na  Čelákovicku, orchidejovou pastvinu v Horním Lánově v Krkonoších, či některé části bývalého vojenského výcvikového prostoru Milovice – Mladá. Za zmínku jistě stojí i příprava podkladů včetně odhadů cen pozemků od znalců pro výkup cenných přírodovědných lokalit v rámci kampaně Místo pro přírodu, kde bychom časem rádi odkoupili mokřinu v Rájci na Choceňsku a pastvinu v Brodě nad Labem. Také jsme se letos zase o kousek posunuli  ve snaze zajistit praktickou ochranu ohroženým lokalitám či populacím v Polské republice, byť to z důvodu jazykové bariéry stále nejde tak rychle jak bychom potřebovali. Jde nám hlavně zatím o dno bývalého kamenolomu u Zielience v oblasti Klodzka, či o lokalitu jasoně dymnivkového na Valbřišsku.

 Lokalita jasoně dymnivkového v Polské republice.

Ekologická výchova a osvěta

 K našim tradičním aktivitám patří i environmenální výchova a osvěta. Mezi každoročně se opakujícími akcemi, které sami organizujeme  nebo alespoň dílčím způsobem pomáháme s realizací našim partnerům patřil Animalfest v Pardubicích, přednášky na téma Příroda Podkrkonoší a Podorlicka a její ochrana, pracovně – vzdělávací exkurze na Slovensko (Krasín – Biele Karpaty), Den Země a podzimní brigáda Na Plachtě, Vítání ptačího zpěvu, Noční exkurze do Ornitologického parku Josefovské louky, pracovně – vzdělávací tábor Olešenka, Den dětí v Jaroměři, Vánoce pro zvířátka na stanici a čtyři vzdělávací přírodovědné exkurze po biologicky cenných lokalitách Velkého Jaroměřska.

Návštěvnost na naší Záchranné stanici se dlouhodobě udržuje na více jak 2000 osob, stejně intenzivně jako v předchozích letech bylo vytíženo i non-stop poradenské ekocentrum, které  vyřizuje dotazy veřejnosti na problematiku ochrany přírody a životního prostředí. Věnovali jsme se i spolupráci se sdělovacími prostředky v oblasti ekologické osvěty a vzdělávání. Bohužel letošní rok nepatřil v tomto směru mezi příliš úspěšné, neboť jsme si z důvodu hledání náhradních finančních zdrojů pro naše aktivity již neměli na sdělovací prostředky tolik potřebného času. Je to škoda, neboť osvěta za pomoci sdělovacích prostředků je ze všech podobných aktivit určitě jednou z nejefektivnějších a účinně pomáhá zlepšovat podmínky pro naše živočichy či rostliny.

Nyní horečně pracujeme na rozsáhlé rekonstrukci našich internetových stránek (www.jarojaromer.cz), které již brzo budou nejen opět řádně zaktualizovány, ale rádi bychom je vytvořili i pro uživatele daleko přehlednější. Podařilo se nám uskutečnit i rekonstrukci webu našeho pozemkového spolku (www.jarojaromer.cz/spolek). Ten se v roce 2010 stal největším pozemkovým spolkem v České republice. Mezi ochranářskými organizacemi místního či regionálního charakteru totiž pečujeme o největší množství cenných přírodních lokalit (celkem 74) rozkládajících se na celkové ploše více jak 150 ha.

Přežili jsme rok 2000 i 2010…

To jsou alespoň ve zkratce zhruba nejdůležitější pozitivní novinky z loňského roku. Udržení většiny těchto aktivit v tomto rozsahu bývá pro nás hodně náročné téměř každoročně. Ale tentokráte to bylo sáhnutí až na samé dno. Loňský  rok patřil pro nás k jedněm z nejtěžších, za celou dobu naší existence. Navzdory naši nesmírné snaze jsme množství naší práce pro přírodu nedokázali udržet na stejné výši jako v roce 2009 a to i navzdory faktu, že jsme loni úspěšně přibrali do péče dvanáct nových lokalit či rozšířili péči na nové plochy na lokalitách, o které se staráme dlouhodobě. Problém s nedostatkem finančních zdrojů jsme nakonec řešili tak, že jsme na přírodovědně cenných plochách ponechali loni bez zásahu plochy, které jsou či alespoň letos ještě zatím byly z hlediska ochrany přírody v nejoptimálnějším stavu. Díky naší dlouhodobé práci v předchozích letech se totiž tato společenstva nějaký čas dokáží bez naší péče obejít. Tento stav však nesmí trvat příliš dlouho, neboť vzhledem ke spoustě okolností je dnes celá řada stanovišť na přiměřené péči člověka zcela závislá. Pokud naši práci neodvedeme včas, bude proces vymírání a ochuzování přírody znovu pokračovat i na místech, kde se nám to podařilo zastavit nebo dokonce i zvrátit.

Z ekonomických důvodů jsme museli omezit i např. péči o některé přírodovědně unikátní lokality na Slovensku a to navzdory tomu, že naše pomoc zde byla dosud nesmírně přínosná a významná. Co  u nás úzkostlivě chráníme v podobě posledních zbytečků jednotlivě roztroušených na ploše větší než šest tisíc km2, nacházíme na Slovensku pohromadě klidně i na jedné louce, navíc v nesrovnatelném počtu. Bohužel proces vymírání živočišných a rostlinných populací se již nevyhýbá ani Slovensku a dosahuje zde astronomických rozměrů. Spolu se Slovenskem nás bohužel spojuje i stejný nezájem o přírodní bohatství na těch nejzodpovědnějších místech.

Ještě rozestavený hnízdní kontejner pro ledňáčky ve vznikajícím Ornitologickém parku Josefovské louky je již dnes dokončen.

…přežijeme také rok 2011?

Rok 2011 rok bude podle všech dosavadních indicií ještě horší než ten loňský. Program Péče o krajinu na podporu ochrany přírody nebude mimo velkoplošná chráněná území Ministerstvo životního prostředí možná vůbec ani vyhlášen. Pro velkoplošná ZCHÚ (Chráněné krajinné oblasti a Národní parky) pak bude výrazně omezen. Nejsmutnější ale je, že hlavní důvody nespočívají ve snaze státu šetřit, ale je tomu právě naopak! Jednalo se totiž o jeden z posledních programů, kde ještě nedocházelo ke korupci a finance se neztrácely v „černých dírách zbohatlíků“. Příspěvky na péči o přírodu byly totiž tak nuzné, že různé podvodníky ani nenapadlo se v této oblasti nějak obohatit. A to je v očích některých vládních politiků a lobistů právě tím hlavním kamenem úrazu a nejzásadnějším problémem!!! Programy, kde korupce vesele bují (např. operační program životní prostředí) a jejich význam pro přírodu je mnohdy nejen že zanedbatelný, ale často paradoxně dokonce hodně negativní, totiž  zůstaly zachovány ve stejné výši. Nejefektivnějí a zároveň i nejlevnější program byl naopak výrazně okleštěn či spíše záměrně zlikvidován. V loňském roce jsme se tomu snažili odhodlaně a možná i trochu naivně zabránit. Spolu s přáteli z partnerských organizací jsme přesvědčovali naše poslance i některé další politiky, aby svým přístupem či alespoň vhodným hlasováním pomohli nastavit úsporná opatření tak, aby se v životním prostředí omezili programy kde dochází k největším finančním únikům a které jsou navíc pro přírodu nejméně efektivní. Bohužel jsme však uspěli jen u části opozičních poslanců a jednoho poslance za TOP 09. Výsledek je proto přesně opačný, než ten který by byl efektivní jak pro přírodu, tak i pro náš stát…Utrpí příroda, státní pokladna, ale naše politická reprezentace je s tím téměř napříč politickým spektrem spokojena. Aféra s ministrem životního prostředí ohledně korupce na Státním fondu životního prostředí byla jen pověstnou třešničkou na dortu. Vše nasvědčuje tomu, že se to bude nyní měnit – bohužel však jenom k horšímu. Tentokráte však již zcela bez skurpulí a většina naši politické reprezentace tomu dokonce tleská!!!

Změny, které se dějí a které se dít bohužel nadále budou, jsou pro naši práci natolik zásadní, že v letošním roce budeme muset zredukovat celou řadu našich aktivit někdy až o 100%!!! Naše první reakce byly takové, že za tohoto stavu to již nedokážeme naši práci pro přírodu nadále zvládat.

Nicméně nepatříme k těm, kteří by se vzdávali bez boje, tím spíše když bojujeme už tak dlouho a řadu dílčích bitev jsme nakonec přece jen i úspěšně vyhráli, byť to nikdy nebyly bitvy nijak jednoduché. Když jsme se opět trochu oklepali,  vymýšlíme krizový plán. Jeho součástí je mj. i nabídka služeb a výrobků, jejichž prodejem se chceme pokusit získat zdroj financí alespoň na nejzákladnější a nejnutnější péči o přírodu. Také nyní připravujeme nejen speciální webové stránky, ale i jednotlivé výrobky. Jakmile budeme mít připravenou alespoň základní část, budeme o tom informovat všechny naše příznivce s prosbou o spolupráci při propagaci prodeje našich služeb a výrobků. Věříme, že by se nám tímto krokem mohlo podařit snad alespoň částečně získat náhradu za seškrtané státní dotace. Třeba tím i odházíme část z hromady klacků, které po nás hází ti, co nás mají za ekoteroristy, bez toho, aniž by se vůbec někdo z nich sebekriticky zamyslel nad nebetyčným rozdílem mezi teroristou a ochráncem přírody. Do jaké míry se nám to však podaří zatím nedokážeme vůbec odhadnout…

Sponzorské dary spolu s prací každého našeho dobrovolníka tvoří tak čím dál více nejzákladnější stavební kámen. Pokud bychom přišli i o tyto dva poslední zdroje, obávám se že už bychom se z toho nemuseli vzpamatovat. Ještě jednou proto každému z Vás děkujeme za Vaši podporu (ať už ve formě dobrovolné práce, financí či materiálu), kterou jste nám věnovali loni nebo v předchozích letech a kterou nám mnozí z vás věnují dokonce každoročně již více jak dvacet let! Tato podpora nám nejen že zásadně pomáhá po stránce praktické, ale i morální, což je neméně důležité. Díky tomu totiž víme, že v úsilí o ochranu (či spíše záchranu) přírody tady nejsme sami. Zejména v těchto těžkých a dosti pesimistických dobách je to pro nás nesmírně důležitým (optimistickým) palivem do našeho hnacího motoru ženoucím nás navzdory všem překážkám stále vpřed. Vaší důvěry si nesmírně vážíme a budeme se nadále snažit udělat vše, abychom ji nezklamali.

Za zvířata, rostliny, přírodu a nás všechny, kteří se jí snaží pomáhat David Číp

                                                                           V Jaroměři 26.ledna 2010

 

Napsat komentář