Přírodní památka Na Plachtě v Hradci Králové i tento rok pohostila skupinu obrněnců, čítající celkem sedm pásových vozidel. Tanky a BVPčka pomohly jak s rozježděním zarůstajících písčin, tak s obnovou starých tůní a tvorbou nových.Sečení trávy, vyřezávky nebo pastva koní a buvolů už na této přírodní památce asi nikoho nepřekvapí. Protože je Plachta ale přírodním územím natolik rozmanitým, je třeba i její ochranu a údržbu volit individuálně a velmi opatrně. Pojezd těžké vojenské techniky je klíčový pro dva takřka opačné druhy prostředí, které na Plachtě najdeme.
Tím prvním jsou tůně, které se pojezdem zbaví vodní vegetace a částečně i odbahní a prohloubí. Kromě toho se v hlubokých kolejích vytvoří často tůně úplně nové. Rozmanitý komplex tůní zde hostí třeba kriticky ohroženou ropuchu krátkonohou nebo silně ohroženou kuňku ohnivou.
Druhý případ jsou písčiny, které bychom hledali nejsnáze ve východní části této přírodní památky. Věčným problémem písčin je zarůstání agresivními druhy trav, ostružiníky a náletovými dřevinami. Pásy vojenské techniky fungují jako dokonalý narušitel zapojených ploch, vytrhává drny trav a obnažuje vlhké písky, které jsou důležitým domovem pro samotářské včely a celou řadu vzácných druhů rostlin, v čele s drobounkým stozrníkem lnovitým. 
Pojezdem obdařujeme v omezené míře i prostory s výskytem rosnatky okrouhlolisté a plavuňky zaplavované.
Obrovskou službu pak dělají tanky tzv. periodickým tůním. Tyto vysychavé vodní plošky jsou klíčové pro dva druhy našich korýšů: žábronožku letní a listonoha letního. Jejich vajíčka totiž musí úplně vyschnout, aby se další rok opět vylíhnula (tak mají jistotu, že v tůni nebudou žádné ryby, které by je hned na jaře posnídaly). Vajíčka vydrží v půdě čekat desítky let, proto vlastně nikdy nevíme, kde se můžou objevit.
Na závěr je nutno dodat, že tento velice radikální zásah do krajiny se samozřejmě neděje „jen tak“. Celá akce se každý rok dopředu velice pečlivě plánuje v úzké spolupráci s Agenturou ochrany přírody a krajiny České republiky, Odborem životního prostředí KHK a předními regionálními přírodovědci. Pojezdy se tak každý rok mění, některé tůně se vynechávají, jiným se naopak dává přednost a rozjezdí se velmi intenzivně. Další rok na jaře pak pozorujeme výsledek tohoto konání a podle toho ho průběžně ladíme a vylepšujeme, aby byl ku prospěchu co možná největšímu počtu živočišných i rostlinných druhů. PP Na Plachtě byla vůbec první lokalitou u nás, kde se začala využívat pásová vojenská technika pro ochranu přírody. Dnes už se od ní ale leckterá další místa inspirovala, a tak můžete ve správném čase tanky zahlédnout třeba u nedalekých Josefovských luk nebo třeba u Milovic.
Za pojezd a příkladnou spolupráci děkujeme Východočeskému Klubu Přátel Vojenské Techniky HK!
Často kladené dotazy k tankům na Plachtě
Jako každý rok, tak i letos se potýkáme s dezinformacemi ohledně využívání vojenské techniky k zásahům na cenné přírodní lokalitě. Ačkoliv na PP Na Plachtě není pojezd tanků pro místní žádnou novinkou, stále občas zaslechneme nebo si přečteme stejné námitky, dotazy a poznámky. Rozhodli jsme se za tímto účelem udělat stručné FAQ:
Je to devastace přírody!
Tanky přijedou na krásnou Plachtu, tři dny se po ní prohánějí a nechají za sebou spoušť. Tak se to může jevit oku laika. Ve skutečnosti je ale tato lokalita na pojezdech pásových vozidel přímo závislá. Nechat Plachtu být úplně ladem znamená nechat ji zarůst – v tom případě se stane ekvivalentem sousedních městských lesů se zlomkovou biologickou hodnotou. Část přírodní památky je rotačně spásána stádem hřebců Exmoorského ponyho a část pak extenzivní pastvou buvolů domácích. Ne všude se ale dá pást kvůli přítomností vzácných druhů rostlin, které našim spásačům často velmi chutnají. Asi sedm hektarů je proto každý rok sekáno křovinořezem. Oboje se děje se schválením AOPK ČR a OŽP.
Ani jedno ale zcela nevyřeší zarůstání vlhkých písčin, které jsou kritickým faktorem pro existenci hned několika ohrožených živočichů a rostlin. „Devastace“ tanky narušuje drny travin a další vegetace a likviduje náletové dřeviny (tzv. blokovaná sukcese), odkrývá holou písčitou půdu a udržuje tento druh biotopu ve funkci.
Vždyť tím ta zvířata zabíjíte!
Nebudeme zastírat, že tanky samozřejmě nejednu žábu nebo i čolka při pojezdu nechtěně usmrtí. Snažíme se tento nepříjemný vedlejší efekt minimalizovat právě tím, že pojezdy provádíme až na podzim, kdy už drtivá většina obojživelníků zimuje nebo je jejich aktivita snížena na minimum. Stahují se často úplně mimo vodu, zahrabávají se do nor, do vlhké hrabanky, pod kameny nebo pařezy. Počítáme ale i s tím, že některé otužilejší žáby ještě můžou být aktivní, a proto se snažíme tůně „střídat“ – žáby vyrušené při prvním pojezdu tůně se před vibracemi ocelového kolosu mají možnost stáhnout do vybraných sousedních tůní, které se neprojíždějí.Rozhodujícím faktorem ale je, že zásah je sice pro některé jedince fatální, ale celým populacím výrazně prospěje. Jako v mnoha případech, i zde se musíme řídit naším úslovím „Udělat to je kruté vůči jedinci, neudělat to je kruté vůči populaci.“
Vždyť se nám rozjezdili všechny cesty, kde teď budeme venčit psy a jezdit na kole?
Tank ani BVPčko není žádná koloběžka a i pevnou suchou štěrkovku umí při pojezdu pěkně potrápit. I když 99 % trasy pojezdů vede mimo veškeré cesty, Plachta je menšími stezkami a spojovacími cestičkami tak protkaná, že je zcela nemožné nějakou občas nezkřížit. Po akci se snažíme všechny narušené cesty co nejvíce upravit, aby si na nich každý chodec i cyklista poradil. Vždy se přitom snažíme, aby hlavní trasy spojující Nový Hradec s Malšovicemi a Lesním hřbitovem (severní cesta podél PETROFu a jižní nad rybníkem Jáma s buvoly) zůstaly nedotčené.
Jak si Plachta poradila v minulosti, když tanky nebyly?
Vojenským prostorem byla Plachta již od konce 19. století. Kromě cvičení vojenské jízdy zde probíhalo také testování opravovaných vojenských vozidel. Ale co bylo, když tanky nebyly?
Před vojenským využitím byla Plachta po většinu času využívána jako obecní pastvina. Narušování půdy rozdupáváním velkými býložravci zde ale nepochybně probíhalo i dříve – když migruje velké stádo zubrů nebo praturů (nebo buvolů!), rádi se po dlouhé cestě svlaží v tůňce, jejíž bahno si odnesou na sobě jako ochranu před bodavým hmyzem. Navíc kolem tůňky bude samozřejmě hezky spaseno a rozdupáno; výsledek je tedy až překvapivě srovnatelný s činností tanků.
Toto samozřejmě neplatí jen o Plachtě, ale o obrovské škále lokalit, která v minulosti existovala a měla stejnou nebo i vyšší hodnotu než PP Na Plachtě, ale díky vymření velkých spásačů a necitlivému lidskému přístupu nenávratně zanikly.
A co uhlíková stopa? Není to z pohledu ekologie pokrytecké?
Vojenská technika užívaná k pojezdům je povětšinou historická a samozřejmě se nejedná o ekologicky stavěné stroje. Mají enormní spotřebu paliva a vyprodukují množství zplodin. Je těžké objektivně spočítat a umístit proti sobě na váhy tento negativní ekologický faktor do kontrastu se službou, kterou Plachtě tanky svou činností poskytují. Je ale třeba si uvědomit, že tanky na PP Na Plachtě nejezdí jen proto, že chceme my. Nadšenci do vojenské techniky by svá vozidla využívali a proháněli venku i bez nás, rozhodli jsme se tedy tuto ekologickou zátěž otočit ve prospěch přírody – když už ty emise půjdou ven, budou u toho dělat aspoň něco pro přírodu. Díky veliké ochotě a spolupráci s Východočeským klubem přátel vojenské techniky se nám už několik let daří spojovat jejich zábavu s velikou ekologickou službou pro nejednu z cenných přírodních prostorů v České republice.
To by mě zajímalo, kdo to platí?!
Realizace pojezdů je financována Východočeským klubem přátel vojenské techniky. Zajištění akce a zejména její bezpečnosti pak finančně podporována Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR. Rozsah a podmínky pojezdů jsou dány jednak plánem péče o přírodní památku Na Plachtě a Na Plachtě 3 a jednak příslušným povolením Odboru životního prostředí Krajského úřadu Královéhradeckého kraje.
Pro srovnání – při pojezdech u Josefovských luk, kde je téměř nulová koncentrace návštěvníků, opadají náklady na bezpečnost akce, a ta se tak stává realizovanou výhradně z kapes sběratelů vojenských vozidel.
Proč o tom nevíme dopředu?
Chápeme, že pro mnoho lidí se jedná o lákavou atrakci ke sledování. Sami bychom rádi tuto akci více propagovali a přiblížili její důležitost pro veřejnost osobní formou přímo v terénu. Z dlouholeté zkušenosti ale vyplynulo, že mediální pozornost je nám spíše ku škodě kvůli snížené efektivitě pojezdů při přítomnosti příliš velkého počtu lidí. Řidič tanku musí být v přítomnosti početného publika mnohem opatrnější, často si nemůže dovolit projíždět prudké svahy a hluboké tůně kvůli bezpečnosti okolí. Navíc v každém křoví, které se chystá projet, může číhat zvědavý fotograf nebo jen strnulý pozorovatel, který netuší, že se desetitunový kolos řítí jeho směrem. I přes usilovné tutlání a ohlášení akce jen formou pásek a kuželů přímo v terénu se za víkend vystřídalo v těsném okolí pojezdů na pět set lidí.
Vězte, že tanky na Plachtě nejsou v žádném případě ničím rozmarem. Stojí za nimi desítky hodin příprav, výzkumů a posudků. V dnešní době už jsou pojezdy na Plachtě a zkušenosti z nich dokonce promítnuty i do oficiálních Standardů péče o přírodu a krajinu od AOPK ČR. Z toho ostatně vychází i pojezdy v dalších chráněných lokalitách – např. na Josefovských loukách nebo v bývalém vojenském prostoru u Milovic.