„Představte si, že se ocitáte na úzké stezce vysoko nad zemí, kde jeden chybný krok může znamenat pád do propasti. A teď si představte, že tam nejste kvůli adrenalinovému sportu, ale kvůli záchraně jednoho z nejohroženějších motýlů v Evropě.
Zní to šíleně? Pro našeho Jirku je to běžný den v práci. Je jedním z našich nejodvážnějších pracovníků, často balancuje na laně vysoko nad zemí, aby zajistil, že král jasoň bude mít kde žít. Záhady přírody s láskou a zvědavostí zkoumá celý život, a navíc o nich naprosto dechberoucím způsobem vypráví.
Jeho práce bývá někdy velmi nebezpečná, ale jeho odhodlání je neochvějné. Doslova čaruje s přírodou, aby královská motýlí křídla mohla znovu zatřepotat v krkonošském vánku.
Každým okamžikem se mi může svézt noha, což by vzhledem ke strži pode mnou mohlo mít fatální následky. „Jo a pozor na zmije, támhle zrovna jedna je!“ lakonicky pronese Jirka. Jestli na konci této stezky smrti nebude motýl jak víko od popelnice, tak už nevím.“
„Vysadit zpět do přírody téměř vyhubeného motýla naráží na celou řadu problémů. Když pominu zmiňované sběratele motýlů, leží nám v cestě například také zákony. Vyřízení vhodných papírů totiž trvá déle, než jaký je život motýla. V určitých situacích je pak člověk, který má možnost druh zachránit, postaven před otázku, zda se hodlá zaplést se zákonem, nebo počká na papíry, které ovšem nejspíš přijdou měsíc po vyhynutí druhu,“ popisuje strasti motýlkářů Jiří.
Přečtěte si příjemnou a často velmi vtipnou reportáž od humoristické spisovatelky Zuzky Hubeňákové – https://bit.ly/mavnuti-motylich-kridel.
foto: Ota Bartovský