Lukavec – mokřadní louka Soví doly

Když tma kraj zvolna zahaluje
a soví hlas údolím zaječí,
na pocestného se vyvaluje
obrovské žluté oko buličí!

Lesnaté údolíčko Soví doly kdysi patřilo k nejvýznamnějším lokalitám na Hořicku. Původní listnatý les byl ale uměle nahrazen nepůvodními smrkovými porosty, slatinné louky přestaly být obhospodařovány. Přesto však určitě stojí zato pokusit se alespoň poslední dochované zbytky někdejších přírodních hodnot zachránit.

Minuta ticha za padlé…

Seznam rostlin, které zde byly nešetrnými lidskými zásahy vyhubeny, je dlouhý. Milovník přírody je asi nejvíce roztrpčen z toho, že zde už asi nikdy neuvidí kvést graciézní evropskou orchidej střevíčník pantoflíček, ani něžnou toliji bahenní s květem připomínajícím krásné svatební šaty barokní vévodkyně. Vymizel i ochranářský bestseller ostřice Davallova.

Přece snad jen ale svítá kapka naděje. Po letech začala být jedna z posledních dochovaných podmáčených luk opět obhospodařována. Vykvete zde časem už řadu let nezvěstný prstnatec májový, vykoukne snad někde i tolik zajímavá kapradinka hadí jazyk obecný?

Přežila buličí oka

Zdejší podmáčená louka představuje v širokém okolí jedno z posledních míst, kde se udržely některé vzácnější druhy rostlin. Zdaleka nejsilnější populaci zde má ohrožený upolín nejvyšší. Jeho nápadné, kanárkově žluté květy, vypadající jako malé zelné hlávky, zapříčinily i jeho lidový název. Ve zdejším kraji ho starousedlíci dobře znají a nazývají ho důvěrně „buličí oka“.

Z dalších vzácnějších druhů dosud na zdejší loučce vykvétají orchideje jako vemeník zelenavý a bradáček vejčitý, žlutě kvetoucí oman vrbolistý, narůžovělý kvítek má kozlík dvoudomý, bíle vykvétá svízel severní. Roste zde ubývající ostřice latnatá, která v dospělosti vytváří i přes metr vysoké trsy, které hravě udrží dospělého člověka.

V dochovaných zbytcích původních lesů dodnes rostou chráněné dřeviny jako tis červený a lýkovec jedovatý, nebo ohrožené byliny orlíček planý, okrotice bílá, medovník meduňkolistý a lilie zlatohlávek.

Sovy v Sovích dolech

Sovy v Sovích dolech opravdu žijí. Dokonce zde můžeme spatřit jak největší, tak i nejmenší evropské druhy. Soví trpaslík je kulíšek nejmenší, který je velikosti špačka a ozývá se různými pískavými tóny. Naopak soví monstrum se jmenuje výr velký a jeho hlas je velmi hluboké a daleko slyšitelné houkání. Dále zde ještě hnízdí puštík obecný, občas sem zalétne a kalous ušatý.

Znáte mouchu, která si smlsne na vose?

Zdejší mokřadní louky mají význam také pro některé živočichy. V nově vyhloubených jezírkách se začali rozmnožovat čolci horští i dva druhy skokanů. Žijí zde ještěrky živorodé, slepýši, velcí střevlíci i chránění lesní mravenci. Za slunečných dnů můžeme spatřit i srdnatého dravce. Na svoji kořist číhá nejčastěji na osluněném pařezu či vyhřátém kameni. Velmi pohyblivou hlavou neustále lačně sleduje své okolí. Jakmile spatří kořist, bez váhání vyrazí k útoku. Rychlým letem ji dohoní, ještě ve vzduchu popadne chlupatýma nohama a nakonec do ní vrazí svůj sosák. Jedná se o dravou mouchu nazývanou roupec. Nejsou si před ním jisté nejen blízce příbuzné a bezbranné mouchy, ale i nebezpečné vosy či pavouci.

Když bělopásek vleze na zimolez….

Jednou ze zdejších největších rarit je početná populace bělopáska dvouřadého. Ve východních Čechách žije tento druh na cca třech dalších lokalitách (kromě Sovích dolů se nalézají silné populace ještě v přírodní rezervaci Dubno u České Skalice a v nivě Zlatého potoka v Mělčanech u Dobrušky). Motýl patří k ohroženým druhům. Jeho housenky se vyvíjejí na zimolezu, což je keř který už nepatří mezi ty nejběžnější. Bělopásek navíc potřebuje, aby zimolez v dostatečném množství rostl v rozvolněných lesních porostech. V zastíněných hustých porostech housenky bělopáska nepřežijí.

Na zdejší lokalitě roste silnější populace upolínu nejvyššího (Trollius altissimus), dále vemeník zelenavý (Platanthera chlorantha), bradáček vejčitý (Listera ovata), oman vrbolistý (Inula salicina), kozlík dvoudomý (Valeriana dioica), ostřice latnatá (Carex paniculata), tužebník obecný (Filipendula vulgaris), suchopýr úzkolistý (Eriophorum angustifolium) a svízel severní (Galium boreale). V okolních lesích roste tis červený (Taxus baccata), lýkovec jedovatý (Daphne mezereum), jaterník podléška (Hepatica nobilis), orlíček obecný (Aquilegia vulgaris), rožec hajní (Cerastium lucorum), medovník meduňkolistý (Melittis melissophyllum), vikev lesní (Vicia sylvatica), lilie zlatohlávek (Lilium martagon), ostřice převislá (Carex pendula), ostřice Otrubova (Carex otrubae), sveřep větevnatý (Bromus ramosus).

Na slatinách v minulosti rostla bařička bahenní (Triglochin palustre), skřípinka smáčnutá (Blysmus compressus), suchopýr širolistý (Eriophorum latifolium), ostřice Davallova (Carex davalliana), hadí jazyk obecný (Ophioglossum vulgatum), v lese pryskyřník kašubský (Ranunculus cassubicus), střevíčník pantoflíček (Cypripedium calceolus), ostružiník skalní (Rubus saxatilis), lopuch hajní (Arctium nemorosum), v lesních lemech růže keltská (Rosa gallica) a pryskyřník mnohokvětý (Ranunculus polyanthemos).

Z obojživelníků a plazů zde žije čolek horský (Triturus alpestris), skokan hnědý (Rana temporaria), skokan zelený (Rana synklepton esculenta), ještěrka živorodá (Zootoca vivipara), slepýš křehký (Anguis fragilis). Z ohrožených druhů motýlů byl zjištěn bělopásek dvouřadý (Limenitis camilla), modrásek bahenní (Maculinea nausithous) a perleťovec kopřivový (Brenthis ino), z ptáků výr velký (Bubo bubo), kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum) a datel černý (Dryocopus martius).